Historie spolku

V květnu 2013 jsem se rozhodovala co s Arnikou (dnes již Aničkou) budeme dělat. Na výstavy nemáme exteriér :) a na IPO zkoušky jsme moc hodné :) . Snad tehdy náhoda rozhodla, když se Ani cíleně přitulila k člověku po chemoterapii a zacinkaly pověstné zvonky...že tady je cesta. Vycítila bolest, nabídla svůj chlupaty kožich do kterého se mohly skrýt všechny slzy.

Postupně jsme začaly navštěvovat školku a já viděla, jak to Ani baví. Složily jsme canisterapeutické zkoušky.  V únoru 2014 přišla nabídka ať se zastavíme v Nemocnici na oddělení následné péče. Přiznávám, že já měla strach. Já se bála postavit se čelem k nemocným a koukat se na jejich bolesti. Zkusit to - bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. 

Ani se velmi rychle adaptovala a já začala pociťovat klid na duši s tím, že tohle má prostě význam. Vděk v očích pacientů, jejich tichá slova šeptaná do kožichu toho chlupáče, snaha ochrnutých si psa pohladit ... nic z toho se nedá popsat slovy, tohle musíte zažít. Rozdávat radost, se najednou stane drogou :)

V červnu 2016 jsem vyposlechla projekt Spolku Hafík s.z  "Jak žít společně a bezpečně", který se zaměřuje na prevenci a výchovu dětí ke psům. Natolik mě toto téma zaujalo, že s jejich svolením, jsem začala jejich materiály používat. Přizvala jsem ke spolupráci nemocnici s obsahovým blokem první pomoci a byl základ pro SPOLEČNĚ - BEZPEČNĚ. Chtěla jsem celý ten náš program posunout o pověstnou laťku výše, dát tomu duši a uvedla jsem v život projekt MY PRO DĚTI - DĚTI PRO NEMOCNÉ. Kdy děti ze zdejších škol a školek, se ve svém volném čase, v podobě návštěvy na Oddělení následné péče věnují pacientům. Podprahově si tak děti uvědomují, že stáří a nemoc je součástí života. 

 

 V součinosti všeho co dělám/děláme a hlavně co bychom si ještě přáli dělat, byl 8.dubna 2017 byl u Krajského soudu v Ostravě  zapsán Spolek Arnicanis pomáhat duším

 

Držte nám palce ať máme dostatek sil do budoucna ...