povídání SPOLEČNĚ BEZPEČNĚ se setkává s kladnými ohlasy mezi učiteli a prckové jsou nedšeni. Já jsem ráda, protože to má smysl. Druhá část projektu už běží taktéž. Nejde slovy popsat šťastné výrazy ve tvářích pacientů při vystoupeních dětí, nejde vyjádřit emoce, které jsou individuálně na pokojích. Snad jen ... jeden pokoj, dva pacieti. Oba starší pánové, oba čilí. Děvčátka pískají "Beskyde, Beskyde" a oči jednoho z nich se zalívají slzami. Zakrývá si je dlaněmi aby to nebylo vidět. Chytám jej za ruku a říkám: " To je v pořádku". Odpovídá něco jako: "Děkuji, bylo to krásné". A slzy mám pro změnu v očích já... Obdobně to probíhalo na ostatních pokojích.
Poděkování patří žákům druhého stupně ZŠ Vyhlídka.